| KING CHARLES ŠPANĚL |
|
|
|
Král Karel I. byl doprovázen malým španělem, když uprchl na hrad Carisbrook. Po jeho popravě byl jeho pes Rougue předváděný po městě Roundhead, další osud tohoto psíka však nikdy nebyl známý. Své jméno plemeno však skutečně dostalo díky jeho synu, Karlu II. Karel II., který byl obrovský milovník těchto pejsků, byl téměř vždy viděn s některým ze svých malých psích přátel za patami. Slavný pisatel deníku Samuel Pepys mnohokrát zděšeně zaznamenal, že si král raději hrál se svými psy, než by se zabýval obchodními záležitostmi. Král dokonce rozhodl, že tito malí španělé smějí na veškerá místa včetně sněmovny a parlamentu, kam psi obvykle přístup neměli. Někteří lidé se pohoršovali nad tím, že panovník vodil své pejsky všude tam, kam se zrovna hnul, dokonce i když se věnoval státním záležitostem. Karel II. to dokonce dotáhl tak daleko, že jeho oblíbenci spali v jeho pokoji, uvelebil tam i rodící fenky a štěňátka byla vychovávaná v intimním královském prostředí. Královský dvůr byl pro to "odporný a páchnoucí". Král Jakub II. byl další král zamilovaný do tohoto plemene a je zaznamenáno, že během bouře na moři dával příkaz "zachraňte psy ....! a vévodu z Monmouth!". Španělé tohoto typu byli nepochybně oblíbení u mnoha evropských dvorů, ale ačkoli červenobílá varianta chovaná v paláci Blenheim si oblibu udržela, ostatní poněkud vyšli z módy. Velkou měrou se tak stalo díky tomu, že na trůn nastoupil Vilém Oranžský a Marie, kteří si oblíbili zejméne Mopse. Veselí toy španělé, kteří běhali po palácích a dá se říci že se objevovali při četných státnických příležitostech, byli za vlády Oranžských degradování a Mopsové samolibě zaujmuli jejich místa. Někteří věří, že znovunalezená obliba Mopse přiměla některé příznivce King Charles španělů k určitým změnám ve zjevu plemene.
Obliba malého španěla znovu vzrostla na počátku devatenáctého století. Byla podpořena tím, že vévoda John Churchill z Malbourgh používal malé toy španěly jako společníky při lovu. Jeho psi byli popisováni jako velmi malí nebo "kobercoví" španělé. Byli červení a bílí, s velmi dlouhýma ušima, krátkými nosy a černýma očima. Dodnes je vysoce ceněna kosočtvercová skvrna na hlavě a existuje roztomilá pověst o tom, jak k ní kingové přišli. Vévodkyně z Malbourgh měla jako velmi milovaného mazlíčka fenku kinga a ta jí dělala společnost, když byl její manžel ve válce. V dopě plné obav, kdy čekala na zprávy od manžela, měla zvyk tisknout palec na fenčinu hlavu a když její fenka porodila, na hlavičkách narozených štěňátek se objevily značky po vévodkyně palci. V mládí vlastnila královna Viktorie mimo japonských činů i malého trikolorního španěla jménem Dash. Měla ho tak ráda, že po své korunovaci řekla, že spěchá domů, aby mohla svému psu poskytnout obvyklou koupel. Dash byl velmi malé postavy a objevuje se na mnoha kouscích vyšívání viktoriánských dam.V počátcích chovu se nepochybně objevovaly obě velikosti i typy plemene. Nicméně jak devatenécté století postupovalo, vystavování psů se stalo společenskou zábavou a náhle se v plemeni objevila nová móda. V Anglii se začali hojně objevovat mopsové a pekinézové se svými krátkými čumáčky, chovatelé se hbitě přizpůsobili a kingové začali kopírovat téměř lidskou tvář svých konkurentů. Této radikální změně vděčí za to, že nevymřel.
V roce 1886 byl založen Toy Spaniel Club, ale v roce 1902 organizace změnila jméno na King Charles Spaniel Club. První světová válka měla na King Charles španěly neblahý vliv, jako konečně na většinu jiných plemen. Američan Roswell Eldridge vyhledal v Anglii pár těchto psů a znovu se usilovně snažil podnítit zájem o plemeno. Na programu Cruftovy výstavy v roce 1926 byli příznivci King Charles španěla překvapeni oznámením, že týž pan Roswell Eldridge z New Yorku nabízí dvě ceny po 25 librách pro "španěla barvy blenheim starého typu, s dlouho čenichovou partií, s málo výrazným stopem, plochou lebkou bez sklonu klenutosti uprostřed čela". To byl velký rozdíl proti King Charles španělovi vystavovanému v té době. Podivuhodné je, že navrhované modely dostávaly vyjímkám, které se objevovaly na Landseerových obrazech bez ohledu na skutečnost, že zde byli psi s lehkou brázdičkou mezi očima, které se říká stop. Ačkoli byla mělká, to, že stop nebyl právě žádoucí, bylo pro vystavovatele matoucí. Zpočátku existovalo několik soupěřů o nabídnuté speciální ceny, ale hrstka chovatelů se rozhodla znovu vyšlechtit toy španěly podle popisu pana Eldridge. O dva roky později byl založen samostatný klub pro tento specifický typ, ačkolik bylo těchto psů stále jen velmi málo. Výběr jména byl pro chovatele, kteří nechtěli ztratit jméno King Charles, velmi srdceryvný a posléze bylo vybráno jméno Kavalír King Charles. Nicméně věci nepostupovaly tak rychle a stále existovalo jen několik psů a Kennel Club nechtěl zaštítit plemeno jako takové ještě dalších sedmnáct let.K oficiálnímu rozdělení plemen King Charles španěl a Kavalír King Charles španěl došlo v roce 1945.Od té doby se věnuje více přízně Kavalírům, což je obrovská škoda.V Británii mezi lety 1954 - 1964 vzrostl počet zapsaných štěňat kavalírů ze 794 na 2352, zatímco štěňat kingů bylo zapsáno pouze 170.Dnes vedle sebe existují původnímu typu bližší, ale přesto mladší Kavalír King Charles španěl a starší King Charles španěl.Zatímco však King zůstává především v Evropě plemenem málopočetným, omezen na hrstku věrných příznivců (v ČR je k dnešnímu dni pouze 800 zapsaných psů, včetně všech psů a prvních kingů, již dávno uhynulých), kavalírů je naopak v plemenné knize přes 9.000, takříkajíc dobyl svět a patří k nejrozšířenějším společenským plemenům vůbec.
King Charles španěl je plemeno Mezinárodní kynologickou federací (FCI) řazené do skupiny IX. - společenská plemena, sekce 7 - angličtí trpasličí španělé, bez pracovní zkoušky, s číslem standardu 128/ 28.11.2003. Pochází z Velké Británie, k použití jako společenský pes, celkovým vzhledem vytříbený, kompaktní, kamarádský. V temperamentu šťastný, inteligentní malý španěl s charakteristicky klenutou hlavou, v projevu zdrženlivý, něžný a láskyplný.
Hlava a lebka je rozměrná v porovnání s velikostí psa, dobře klenutá, mohutná nad očima. Stop je dobře definován mezi lebkou a nosem. Nos je černý, s velkými, široce otevřenými nosními otvory, velmi krátký a otočený nahoru směrem k lebce. Pysky jsou přesně sevřené, dávají pěkný vzhled. Dolní čelist je široká, předkus, vyčnívající nebo plazící jazyk je vysoce nežádoucí. Líce nejsou pod očima propadlé, ale dobře vyplněné. Oči jsou velmi velké a tmavé, položené daleko od sebe, s líbivým výrazem. Uši jsou nízko nasazené, visící úplně rovně podél lící, velmi dlouhé a dobře osrstěné. Krk středně dlouhý, vztyčený, dávající pyšně nesenou hlavu. Hřbet těla je krátký a rovný, hrudník široký a hluboký. Ocas může být kupírovaný - dobře osrstěný, není nesen nad hřbetem nebo nad jeho úrovní, nebo nekupírovaný - dobře osrstěný, není nesen nad hřbetem nebo nad jeho úrovní, nekupírovaný pes musí být vždy celkově vyvážený.Končetiny jsou krátké a rovné, lopatky vzadu, dobře uložené, lokty blízko hrudníku, ani vbočené, ani vybočené, kolenní klouby dobře zaúhlené, hlezenní správně spuštěné a vymezené. Zadní část těla dostatečně osvalená, aby dala pozitivní pohon pohybu. Hlezna rovná, při pohledu zezadu ani vbočená, ani vybočená. Tlapky sevřené, dobře vyplněné a osrstěné, prsty s dobrými klouby, tvaru kočičí tlapky. Občas bývají srostlé prsty k sobě - tzv. "kopýtko" - typický plemenný znak. Pohyb je volný, aktivní a elegantní, vycházející ze zadu, zdravý pohyb je vysoce žádoucí. Srst je dlouhá, hedvábná a rovná, mírné zvlnění je však přípustné, nikdy ne kudrnatá. Plemeno je ve čtyřech barevných varietách: black and tan (BT) - černá barva s bohatým leskem, s jasně mahagonově značenými znaky na hlavě, nohách, hrudníku, pod ocasem, bílé znaky jsou nežádoucí; ruby (RU) - jednolitá, zářivě červená barva, bílá skvrna je nežádoucí; tricolor (TR) - základ srsti perlově bílý, s dobře rozloženými černými skvrnami a pálením na hlavě, tlapkách a pod ocasem; blenheim (BH) - základ srsti opět perlově bílý, s dobře rozloženými kaštanovými skvrnami. Na hlavě je velmi ceněna kaštanová skvrna - korunka, neboli spot. Plemeno King Charles španěl se v současné době v ČR chová pod dvěmi chovatelskými kluby: Klubem chovatelů kavalír a king Charles španělů Praha (www.kavalir-king-klub.org) a Klubem chovatelů málopočetných plemen psů (www.kchmpp.cz).
Existuje mnoho vynikajích pro a důvodů, proč by si člověk měl za kamaráda a společníka vybrat právě málopočetného kinga. Je to velmi přítulný, naprosto bezproblémový, inteligentní, tvrdohlavý a konzervativní trpasličí španěl, který však nikdy nezkazí žádnou legraci a pro lásku svého pána by šel až na kraj světa. Díky své malé velikosti i poměrně silné kostře jsou však především fenky kinga dostatečně lehké a malé a je tedy i ideálním pejskem na klín pro seniory, kteří hledají klidného kamaráda na denní procházky, kterého by i sami unesli a mohli jej kdykoliv vzít do náruče. Protože má king praktickou velikost, lze jej bez jakéhokoliv problému vzít do náruče, snadno vysadit na stůl u vetrináře, lehce cestovat veřejnými prostředkami, v restauracích a hotelech může bez problémů pobývat a vůbec majitel kinga může brát svého pejska kamkoliv s sebou a to bez větších obtíží.
I když se jedná o malé společenské plemeno, není ani příliš malé a křehké, ani zase příliš robustní a těžké a ani tedy choulostivé se sklony k onemocnění. Je o poznání menší než jeho příbuzný a oblíbený Kavalír King Charles španěl, který je v průměru asi o pět centimetrů větší a asi o tři až čtyři kilogramy těžší. I mezi kingy však bývá rozdílná velikost i hmotnost, i když dnešní trend a k velké radosti i český chov má v současné době již většinu malých pejsků s výškou pod třicet centimetrů.A tak mohou být například vyšší psi na horní hranici, kteří mají slabší kostru a lehké kosti a váží o poznání méně, než naopak menší pes s robustní kostrou a silnými kostmi. Mnoho lidí se také ptá, jaký je vlastně rozdíl mezi kingem a kavalírem a k mé i nelibosti majitele pejska Dancyho z našeho chovu jsme se i setkali s tím, že veterinář při běžné prohlídce a očkování vyděsil majitelku tím, že nádherný tříměsíční klučina s krásnou hlavičkou je doslova zmetek z hydrocefalem, který do roka umře a zálomek na ocásku je vážný rozštěp páteře. Při dotazu na onoho lékaře, zda kinga někdy viděl a že se nejedná opravdu o kavalíra a dotazem na to, zda pejskovi byli provedeny vyšetření, která by hydrocefalus potvrdila jsem byla ubezpečena, že pan doktor má sedmnáct let praxe a on to pozná. A tak vyděšená majitelka vyhledala známého a váženého pana docenta a odborníka na svém místě, pejskovi bylo provedeno sono i rentgen a majitelka byla uklidněna, že se jedná opravdu o naprosto zdravé a krásné psí miminko.To je bohužel běžný postup a zoufalí chovatelé kolikrát často musí uklidňovat nové a věci neznalé majitele, že neuzavřené fontanelky jsou u malých štěňat kingů docela běžné vzhledem k výrazným temenům a vysokým hlavičkám, které věkem rostou a tvarují se do výšky, že srostlé prstíky a zalomené ocásky jsou charakteristickým znakem plemene a vydešení majitelé kolikrát neví, čemu věřit. Vždyť veterináři by měli být osoby nejpovolanější.
King Charles španěl je plemenem se specifickou povahou, která nemusí vyhovovat každému a nehodí se také do každého prostředí. Mnohem lépe mu bude v klidné a harmonické rodině se staršími a rozumnými dětmi školního věku či u starších seniorů, kde bude mít pejsek svůj klid a pohodlí, než v hlučné a velké rodině s malými vřeštícími dětmi předškolního věku, kteří navíc neví jak se ke psu chovat a při nejbližší příležitosti lezou kingovi do tlamičky, tahají ho za uši nebo ho jen neustále muchlují. Kingové byli v minulosti hýčkanými mazlíčky, kteří měli svůj klid, byli opečováváni a tak to přetrvává dodnes. I vyjímky však potvrzují pravidlo a při správém přístupu může být kombinace kinga a batolete velmi dobrým řešením. To ostatně potvrzuje fakt, že hned obě štěňátka z našeho déčkového vrhu jsou v rodině s batoletem a dítětem mladšího předškolního věku. Pokud však nejste schopni dohlížet na vztah dítěte a psa, nenechávat je samotné bez dozoru a dítěti stále vštipovat to, že pejsek není hračka, ale člen rodiny, budete mít problémy. Kingové si ubližování jen tak líbit nenechají a mohlo by dojít ke konfrontaci, kousnutí nebo chňapnutí nebo naopak by se pes stáhnul do sebe a odmítl by už s kýmkoliv komunikovat. Náprava je velice těžká, ne-li nemožná. Pro starší klidné a rozumné děti je však king skvělý kamarád a oddaný přítel, kterému děti mohou kdykoliv svěřovat své obavy a trápení.
King je pejsek velmi přítulný a vysoce si cení přítomnosti svého pána a své rodiny. Špatně snáší samotu a tak bývá na místě upozornění. Pokud trávíte denně dlouho dobu mimo domov a nemáte možnost si brát pejska s sebou, kinga si nepořizujte. King potřebuje být denně v úzkém kontaktu se svým pánem, potřebuje s ním pobývat, hrát si a mazlit a jakékoliv odloučení špatně nese. To se týká i třeba pořízeni staršího kinga, který si bude hůře zvykat na nové prostředí. Kingové jsou konzervativní, nemají rádi změny, daří se jim v jejich známém a zaběhnutém prostředí, ke kterému mohou mít důvěru. Pokud tedy uvažujete nad pořízením kinga, důkladně si vše dobře rozmyslete, váš denní rozvrh a způsob života, aby nebyla nespokojenost na obou stranách, zda máte dostatek času a lásky, se tomuto psímu tvorečkovi opravdu věnovat a učinit jej s Vámi šťastným. Samozřejmě běžnou pracovní dobu king doma sám vydrží, pokud bude na samotu zvyklý a pokud se mu po příchodu z práce budete řádně a pořádně věnovat, což však může být také problém. Majitel, který si myslí, že po unavený po příchodu z práce vyvenčí pejska kolem paneláku, naplní misku krmením a spokojeně se rozvalí u televize na kanape, by se měl poohlédnout rozhodně po pejskovi jinném, ne-li raději plyšovém.
King Charles španěl je plemenem se specifickou povahou, která nemusí vyhovovat každému a nehodí se také do každého prostředí. Mnohem lépe mu bude v klidné a harmonické rodině se staršími a rozumnými dětmi školního věku či u starších seniorů, kde bude mít pejsek svůj klid a pohodlí, než v hlučné a velké rodině s malými vřeštícími dětmi předškolního věku, kteří navíc neví jak se ke psu chovat a při nejbližší příležitosti lezou kingovi do tlamičky, tahají ho za uši nebo ho jen neustále muchlují. Kingové byli v minulosti hýčkanými mazlíčky, kteří měli svůj klid, byli opečováváni a tak to přetrvává dodnes. I vyjímky však potvrzují pravidlo a při správém přístupu může být kombinace kinga a batolete velmi dobrým řešením. To ostatně potvrzuje fakt, že hned obě štěňátka z našeho déčkového vrhu jsou v rodině s batoletem a dítětem mladšího předškolního věku. Pokud však nejste schopni dohlížet na vztah dítěte a psa, nenechávat je samotné bez dozoru a dítěti stále vštipovat to, že pejsek není hračka, ale člen rodiny, budete mít problémy. Kingové si ubližování jen tak líbit nenechají a mohlo by dojít ke konfrontaci, kousnutí nebo chňapnutí nebo naopak by se pes stáhnul do sebe a odmítl by už s kýmkoliv komunikovat. Náprava je velice těžká, ne-li nemožná. Pro starší klidné a rozumné děti je však king skvělý kamarád a oddaný přítel, kterému děti mohou kdykoliv svěřovat své obavy a trápení.
King je pejsek velmi přítulný a vysoce si cení přítomnosti svého pána a své rodiny. Špatně snáší samotu a tak bývá na místě upozornění. Pokud trávíte denně dlouho dobu mimo domov a nemáte možnost si brát pejska s sebou, kinga si nepořizujte. King potřebuje být denně v úzkém kontaktu se svým pánem, potřebuje s ním pobývat, hrát si a mazlit a jakékoliv odloučení špatně nese. To se týká i třeba pořízeni staršího kinga, který si bude hůře zvykat na nové prostředí. Kingové jsou konzervativní, nemají rádi změny, daří se jim v jejich známém a zaběhnutém prostředí, ke kterému mohou mít důvěru. Pokud tedy uvažujete nad pořízením kinga, důkladně si vše dobře rozmyslete, váš denní rozvrh a způsob života, aby nebyla nespokojenost na obou stranách, zda máte dostatek času a lásky, se tomuto psímu tvorečkovi opravdu věnovat a učinit jej s Vámi šťastným. Samozřejmě běžnou pracovní dobu king doma sám vydrží, pokud bude na samotu zvyklý a pokud se mu po příchodu z práce budete řádně a pořádně věnovat, což však může být také problém. Majitel, který si myslí, že po unavený po příchodu z práce vyvenčí pejska kolem paneláku, naplní misku krmením a spokojeně se rozvalí u televize na kanape, by se měl poohlédnout rozhodně po pejskovi jinném, ne-li raději plyšovém.
King je však především pes, ne hračka a může žít i s majiteli, kteří rádi cestují, podnikají dlouhé tůry a cesty a hledají parťáka na cesty. Samozřejmě platí všeho s mírou a v horkých letních dnech je pro kinga se zkrácenou čenichovou partií nejlepší alternativou chlad, stín a miska vody. Může chodit denně na dlouhé a dobrodružné výpravy, ale může také žít pohodlný a šťastný život s mnohem usedlejším člověkem. Kingové se pohybu zpravidla přizpůsobí, jsou však aktivní a velmi rádi pobývají venku, jsou temperamentní a čilí a pohyb je právě to, co je kingovi vhodné dopřát. Procházky s kingem jsou zpravidla velmi příjemné a působí jako balzám na duši i když existují stále jedinci s velmi živými loveckými vlohami a při správném vedení a přístupu by i dnes mohli vykazovat službu jako slídiči mezi ostatními španěly. Na procházkách nemají ve zvyku se příliš vzdalovat od majitele a tak zatímco malý king si vesele hopká kolem páníčkových nohou, páníček se může zatím věnovat krásám přírody. S kingem lze rovněž provozovat i dostatek psích sportů, jako jsou agility, pro vášnivé aportéry flyball, velmi rádi běhají coursing, zkrátka, stačí si jen vybrat a pejska řádně motivovat. King není opravdu gaučák, jak se především majitelé kavalírů domnívají a z úzkého soužití s oběma plemeny mohu říci, že mají ještě větší výdrž, než jejich blízký příbuzný. Většina našich kingů se věnuje agility, bohužel rekreačně pro zábavu, přes jaro a léto, kdy není krasobruslařská sezona a tak často se netrénuje na ledě a tudíž je více času a musím říci, že kingové jsou velmi disciplinovaní žáčci, velmi ohební a rychlí s velkou přesností. Máme fanatickou aportérku Hermínu, která aportuje dokonce i dummy, frisbee nebo jen obyčejné balonky či klecek najitý na procházce v lese.Bubu zase jezdí do Francie se svou mladou paničkou a doprovází ji často na led na tréninky. Zatímco panička trénuje, Bubáček disciplinovaně sedí za mantinelem na lavičce a sem tam si vyzkouší pohyb po ledu.S kingem se dá rovněž cvičit, páníček však musí mít velkou fantazii a tréninky nesmí být stereotypní a dlouhé. King se nedokáže soustředit delší dobu na jednu věc a tak krátké a rozmanité etapy s dostatkem pochvaly a pamlsků fungují na výbornou.
Kingové jsou především společenským plemenem a dělat společníka pro každodenní život jim jde na výbornou. Milují kontakt se svým pánem, pro kterého udělají vše, co mu na očích uvidí. Nejsou to typičtí rodinní psi pro celou rodinu a široký okruh rodinných přátel. King si vybere pouze v rodině jednoho člověka a jen tomu bude věnovat veškerou svou lásku a pozornost. Ostatní členy rodiny sice respektuje, ale jen tomu svému dokáže otevřít srdíčko. Bývá tedy psem jednoho pána. Ve vztahu k cizím lidem bývá velmi obezřetný a opatrný, chová se k nim nedůvěřivě a rezervovaně. To je opět další hlavní rozdíl mezi kingem a kavalírem, který je psem pro celou rodinu, miluje jakýkoliv kontakt s jakýmkoliv člověkem a nedělá mu problém během života měnit majitele.Ne nadarmo mu angličani dali přezdívku "nevěrný". King se často přirovnává ke kočce. Stejně jako ona, i on je stejně nezávislý a stejně tak milující a oddaný. On je tu pro Vás, ne Vy pro Něj. King je plemeno plné protikladů, které se navzájem přitahují, nenajdete stejné či podobné plemeno s takovou neuvěřitelnou povahou, komickým vzhledem a lidským výrazem ve tváři. Dokáže se vcítit do nálady člověka a přesně ví, jak se má zachovat. Pokud se zlobíte, zaleze do koutečku a počká, až vychladnete, pokud je vám smutno, přiběhne za vámi a pacičkou vás bude dloubat tak dlouho, dokud si ho nevšimnete a nevysadíte na klín. Život s kingem je zkrátka takový balzám na duši, milují spánek v posteli zavrtaní za vaším krkem či pod koleny pod peřinou, působí dokonale antistresově a spokojeně se s vámi budou dívat na televizi nebo s vámi vařit nedělní oběd. Kingové jsou velmi vnímaví a přiznám sek tomu, že si s nimi často povídáme. Kingové skutečně poslouchají, výborně reagují na lidský hlas a vrtí hlavičkou ze strany na stranu s pohledem upřeným na svého milovaného člověka.
Kingové zpravidla dobře vycházejí s dalšími psy a domácími mazlíky, pokud jsou však na ně zvykaní od mala. V okruhu naší Neliny se například nesmějí vyskytovat kočky, hlodavci nebo ptáci, protože naše zrzavá holka by s nimi udělala krátký proces. Její lovecké touhy jsou zkrátka velmi živé a už několikrát hrdě donesla ukázat ve své krátké a sražené tlamičce zakousnutá koťata a přišla si pro pochvalu, jak je šikovná. V kontaktu s jinými psy se mohou kingové chovat dominantně nebo žárlivě, o svou paničku se nebudou s nikým dělit a nejlépe si rozumí se zástupci své rasy. Pokud je však king zvykán na kontakt s jinými zástupci zvířecí i psí říše od mala, bude jakýkoliv kontakt bez problémů a jeden king s dalším pejskem bude rozhodně spokojenější než king samotný čekající na příchod svého páníčka z práce. Zkrátka i king ocení společnost psího kamaráda, když páníček musí z domova na několik hodin. King není rozhodně plemeno psa, který by mohlo ať už jen pár minut, pobývat v kotci. Patří do bytu, jako ostatně všechna společenská plemena a kromě toho, že na pobyt v kotci není vybaven po exteriérové stránce (dlouhá jemná srst, krátká čenichová partie, velké vystouplé oči) utrpěla by hlavně jeho dušička. Mezi další kingovu přednost patří jejich tichost. Narozdíl od kavalírů nejsou uštěkaní, doma se chovají velmi spořádaně a čistotně, nic neničí ani nekoušou a jisté povahové odchylky jsem pozorovala už v odchovu štěňat. Malí kavalíři byli od mala velmi hlasití, v ohrádce doslova uječení, jen pokud člověk kolem nich prošel, po vyndání kousali, ničili a byli také schopni vylévat misky z vodou, vykonat potřebu a vzápětí ji pěkně rozdupat po celé ohrádce. Tohle u kingů naprosto neznám. Štěňátka kingů se od malička chovají jako aristokraté, v ohrádce způsobně sedí a čekají, až je panička vyndá, od malička chodí na plenku a ani by je nenapadlo se kolem výtvoru dále ometat a poprvé u vrhu déček jsme nepoužili ohrádku vůbec. Jak začala miminka chodit, měla k dispozici doslova celý byt bez toho, aby někdy něco zničila nebo rozkousala.
I když se king řadí mezi dlouhosrstá plemena, péče o jeho srst je jednoduchá a nezabere moho času, což je další plus pro ty, kteří se dlouhé srsti nechtějí nebo neumí věnovat více. Pravidelné česání je však rozhodně nezbytností. Zvláštní pozornost si zaslouží především srst na hrudníku a na uších, kde má tendenci se cuchat a cuckovat. K česání používáme kovový hřeben s řídkými zuby a drátěný zahnutý kartáč, který se používá především na pudly, tzv.finišák. Nedoporučuji rovněž česat na sucho, vytrhá se a poláme zbytečně mnoho srsti, ale vždy za použití nějěkého ošetřujícího přípravku na srst nebo oleje. U nás češeme za použití Bea Natur Line Professional - regenerační kondicionér, který navíc výborně voní, stříká se na suchou srst, pejsek má srst jemnější a mastnější a vydrží několik dní bez česání, aniž by se zacuchala. Srst domácího pejska není nutno upravovat střihem nebo trimováním, ale pro dnešního výstavního pejska je úprava nezbytností pro hladký a upravený vzhled. V Americe se kingové na výstavy běžně trimují po vzoru kokršpanělů, v Evropě se začíná úprava trimováním rovněž prosazovat v úpravě krku, ostříhaných tlapkách a vytrimovaných zádech.Trimováním se dá upravit velmi mnoho, trimování posiluje růst srsti u málo osrstěých jedinců, u jedinců s jemnou srstí můžeme docílit zpevnění a v neposlední řadě u psů se s klonem ke kadeření se dají upravit záda na krátko po vzoru anglického kokršpaněla. Úpravu srsti na výstavy trimováním by však měl dělat pouze zkušený člověk, který má s tímto zkušenost a který také přesně ví, kam do srsti hrábnout a v jakém věku. Každého pejska a dlouhosrstého obzvlášť je nutné pravidelně, asi jednou do měsíce vykoupat. Je však nutné použít kvalitní speciální šampon určený pouze pro psy. V naší chovatelské stanici trvale pro koupání pejsků používáme českou přírodní a veterinární kosmetiku Bea Natur. Mezi šampony se nám výborně pro naše kingy osvědčil Daktari s panthenolem a jojobovým olejem. Po koupání se musí srst dobře vysušit, případně vyfénovat (doporučuji však pouze před výstavou u kingů se sklonem k vlnění, protože častým sušením se srst vysouší, láme a ničí). Každodenní čištění očí a uší by se mělo u kinga stát pravidelem. King má oči veliké a nízko u země a tak veškeré nečistoty, prach a smog má pejsek v očích coby dup a mohou vznikat různé záněty. Stejně tak uši, které jsou dlouhé, těžké, bohatě osrstěné a nevětrající jsou doslova rájem pro všelijaké záněty. Uvolněné chlupy ve zvukovodu velmi doporučuji pravidelně odstraňovat, aby se tímto přecházelo zánětům a zvukovod byl dobře přístupný. Na závěr bych ještě chtěla dodat, že king líná a líná docela dost a po celý rok. Jeho dlouhé a jemné chlupy se však dobře odstraňují narozdíl od krátkých a tvrdých chlupů krátkosrstých plemen.
O co méně je king nenáročný na množství potravy, o to náročnější je na její kvalitu, jako ostatně jiná malá plemena, která narozdíl od svých větších kolegů mají rychlejší trvávení a pro své malé tělíčko potřebuje kvalitní živiny a proteiny. Každý majitel a chovatel má určitý způsob krmení a na trhu je v dnešní době tolik značek a druhů krmení pro psy, že orientovat se v nich dává zabrat i zkušeným chovatelům. Ne každé krmení je však dobré a tak se rozhodně vyhýbáme nákupu krmení v supermarketu a raději dáme na radu chovatele, od kterého jsme si štěňátko přivezli a který má s krmením našeho plemene vlastně tu nejlepší zkušenost. V naší chovatelské stanici kombinujeme krmení kvalitními kanadskými granulkami K-9, Nutram, Anka a domácí stravou, což se nám osvědčilo jako nejlepší způsob řešení. Pejsci nejsou celý život pouze na granulích, ale dostávají konzervy, hovězí, kuřecí, krůtí a rybí maso s přílohami, konzervy s vločkami a přílohami, ovoce a zeleninu, ale během dne dostanou i kuchyňské zbytky nebo odřezky, které se nesní, jako jsou okurky, rajčata, mrkev nebo jablka, těstoviny s omáčkou, tvrdé rohlíky nebo chleba, sýry a kus salámu, polévku, ale také velké syrové kosti se zbytky masa a ve všední dny jako základ slouží kvalitní granulované krmení. King roste poměrně rychle, ve věku asi pěti měsíců má již výšku dospělého psa, ale do věku asi tří let roste do šířky, sílí a mohutní, na krmení je tedy vhodné nešetřit, ať už jsou základem kvalitní granulky nebo doma připravovaná strava.
King Charles španěl je v zásadě velmi zdravý pes a netrpí běžně nějakými nemocemi ani neduhy. Zatímco u kavalírů jsem se často potýkala se zažívacími problémy, u kingů tohle neznám a konečně si vychutnávám pocit toho, že svým psům mohu krome granulí nabídnout jinou a pestrou stravu. Jako ostatní menší plemena jsou náchylnější na výskyt zubního kamene, kterému však můžeme předcházet hlodáním tvrdých kostí, kousáním granulí či pravidelným čištěním zubů. Při výskytu většího zubního kamene lze provést jeho odstranění laserem u většiny veterinářů. Kingům se pravidelně musí zkracovat drápy. King je plemeno ve většíně případů poměrně lehké a tíha kostry nedostatečně působí na tlapky a jejich přirozené obrušování po tvrdém povrchu, navíc mívají často svůj plemenný znak, srostlé prsty, které rostou velmi rychle a bohužel se i velmi špatně stříhají.Mezi další zdravotní znaky lze u štěňat kingů pozorovat i neuzavřené fontanely, jako ostatně u dalších trpasličích plemen, jako jsou třeba čivavy nebo jorkšírci. Kinga dělá především jeho nádherná výrazná a jemná hlava, jejímž znakem je výrazně klenutá lebka právě v místě fontanely.Je to normální jev a do dospělosti se většinou plně uzavře, až hlavička přestane růst do výšky. Neuzavřené fontanely u dospělých psů se u kinga vyskytují velmi sporadicky. King není náchylný na další nemoci spojené s neuzavřenou fontanelu, jako je hydrocefalus nebo epilepsie, fontanelu u kinga u štěněte kinga považujeme za normální jev a růstem kostry i hlavičky dochází k osifikaci a uzavření lebky. Jako u ostatních malých plemen se mohou u kinga vyskytnout i luxace čéšky, nemoci, při které volný kloub kolenní čéšky při chůzi a pokrčení končetin vyskakuje a může a nemusí se vracet zpět do kolenní jamky. U kinga však není luxace takovým a hlavně častým problémem, jako je luxace třeba u čivavek nebo pudlíčků a při zařazení do chovu se hybnost a funkčnot kolene kontroluje a vážně postižení jedinci jsou tedy vyřazováni z chovu. Dalším specifickým znakem u kinga jsou zálomky na ocásku. Zatímco dříve se kingové běžně kupírovaly, dnes se nechávají ocásky stále více přirozeně dlouhé a tak můžeme vidět kingy s různě pokřivenými a zakroucenými ocásky.Není to rozhodně problém zdravotní, nejde o rozštěpy páteře a podobné hrůzy, které někteří veterináři navykládají novým majitelům, ale jde o typický znak plemene. King Charles španěl je obecně zdravý pes, který nemá sklony k zatížení genetickými chorobami, netrpí nemocemi srdce, jako jeho příbuzný kavalír, při správné péči se dožívá velmi vysokého věku a i starší psi kinga jsou velmi aktivní a dlouho přirozeně ve výborné kondici.
Na závěr bych jenom chtěla napsat, že King Charles španěl dokáže bezezbytku splnit představu každého, kdo si přeje vlastnit malého, naprosto bezproblémového, ale přesto sportovního společenského psího miláčka, který díky své přátelské a přítulné povaze je ideální pro chov v bytě, není problém s takovým pejskem kamkoliv vyrazit a brát jej všude s sebou, a není tak náročný na úpravu srsti jako některá dlouhosrstá plemena. Pokud však nejste připraveni věnovat tomuto psíkovi mnoho času a pozornosti, pořiďte si prosím samostatnější plemeno, které tolik pozornosti nevyžaduje. V tomto malém psíkovi se zádumčivým pohledem najdete kamaráda vy i vaše starší děti. Je to velmi laskavý, milý a něžný přítel každému, kdo mu poskytne útulný domov a hodně lásky.
Powered by AkoComment 2.0.3! |
Půvabní angličtí trpasličí španělé mohou vystopovat své předky zpět k malým španělům, kteří jsou vidět na mnoha obrazech v šestnáctem až osmnáctém století. Takoví psi byli velmi oblíbení u šlechty, a protože mnoho z nich bylo malováno ve společnosti jejich majitelů s dětmi, tvořili rozkošné rodinné skupinky. První portrét v Anglii, na kterém byla taková skupinka namalována, byla královna Marie Katolická se svým manželem Filipem, španělským doprovázení párem malých španělků ležících u jejich nohou. Proslulí malíři, jako Tizian, van Dyck, Stubbs nebo Reynolds ukazovali podobné malé španěly s plochými hlavami, vysoko nasazenýma ušima a lehce prohnutými nosy. Smutný příběh vypráví o tom, jak byla Marie Stuartovna doprovázena až do okamžiku své smrti svými psíky, kteří měli ve zvyku se schovávat pod její sukně a utekli odtud až po její popravě. Nešťastná skotská královna předala zálibu v chovu těchto psíků celému rodu Stuartovců. Za vlády Tudorovců byli malí španělé domácí mazlíčci vznešených dam a využívaní jako jejich malí lověčtí, dámští pejskové zejména na lov koroptví. Za Stuartovců byli pojmenováni jako King Charles španělé, španělé krále Karla.
