|
 Kdykoliv jsem měla projít s Plutem kolem většího psa, Pluto vždy začal vyvádět, trhat se mnou, vztekat se a to tak, že mne málem vždy povalil na zem. Pluto je kříženec bernského salašnického psa s malamutem a váží skoro 65 kg a k tomu má obrovskou sílu.
Proto byl pro mě problém jej někdy udržet. Dokonce na jednom cvičení vodní záchrany, kde nebylo moc místa kolem vody a psi byli uvázáni poměrně blízko u vody jsem s ním skoro nebyla schopná ani projít k vodě.
Nejdřív jsem se snažila hledat příčinu jeho chování, které spočívalo v tom, že kdykoliv šel Pluto kolem většího psa, nebo pes kolem něj, Pluto na něj „vyjel“.
Nutno ještě dodat, že pokud byl Pluto bez vodítka na psy neútočil. Od štěněte je ve smečce a chová se v ní normálně. Zajímala mne příčina tohoto chování a tak jsem se konečně rozhodla jet k „psímu psychologovi“ Rudolfu Desenskému. Myslím, že jej není třeba nějak představovat, poněvadž většina kynologů jej zná, ať již osobně nebo ze článků.
P. Desenský nyní sídlí se svojí smečkou na Vysočině a protože to nemáme daleko vydali jsme se za ním. Přijeli jsme na místo, kde jsme nejdřív viděli oplocený velký výběh, kde běhala smečka. Podotýkám, že se všichni psi této smečky chovali naprosto bezkonfliktně. P. Desenského jsme našli u maringotky. Pak jsme si posedali a začali si povídat, tedy hlavně já. Popsala jsem Plutovo chování a p. Desenský mi jen potvrdil to, co už jsem tolikrát rozebírala v klubu se všemi, kdo byli ještě ochotni mé stálé nářky poslouchat. Šlo totiž o to, že jsem měla neustále strach, aby mi tu moji obludu někdo nesežral.
 Tudíž vždy podvědomě, kdykoliv šel kolem nás větší pes, jsem Pluta k sobě přitáhla a pevně držela. Pes samozřejmě můj strach vycítil a vyhodnotil jej tak, že panička se bojí, neochrání mně a já se tedy musím bránit sám, musím se o sebe bát protože je něco špatně a nepřítele preventivně zastrašit. No jo, ale co s tím. O „vycukání“ jsem sdělila své zkušenosti. P. Desenský odešel do výběhu pro některé své psíky velikosti Pluta, abychom si to ukázali v praxi. To jsem sice už zmírala hrůzou, že mně ho sežerou, ale na druhou stranu jsem doufala, že pokud je tam i p. Desenský nic se nestane. A situace probíhala jako obvykle, Pluto se mnou škubl tak, že jsem letěla na zem. Takže zde bylo v praxi vidět o čem jsem mluvila. No nic, dostala jsem Mastercontrol – vodítko proto táhnutí. Možná to některé zklame, protože čekali víc třeba nějakou zázračnou radu. Ale pomohlo to, byla to psychologie a to hlavně pro mě.
Věděla jsem, že na tomto vodítku Pluta udržím bez potíží jedním prstem pokud po něčem „ vyjede“, a tudíž ustaly situace, že jsem musela přejít na druhou stranu chodníku kdykoliv tam šel jiný pes a už jsem taky Pluta nemusela tak pěvně držet a přitahovat neustále k sobě, aby se při spatření jiného psa nedostal do tahu, to už pak nešel udržet. Začala jsem se chovat „normálně“, beze strachu a pes to samozřejmě poznal, takže dnes už zvládnutí těchto situací není pro nás problém.
Tato situace, kdy Pluto vyjížděl po jiných psech také nastávala, když byl mezi jednotlivými cviku uvázaný u vody. Na to jsem dostala taky návod na pár triků, ale vyžaduje to samozřejmě přítomnost psovoda u psa, což není vždy možné. Také mi p. Desenský odhalil pár užitečných bodů na psím těle, například jak takový kolos zastavit dvěma prsty a to jen stlačením určitého místa. Ale o tom někdy příště.
|
Přidal Fimbultul 2010-01-16 12:36:49
Nechápu opěvování v tomto článku. Já bych naopak odjela z pocitem, že mi nikdo nijak výrazně s problémem nepomohl. Paní nezvládala svého psa na vodítku, v prvé řadě tam chybí základní poslušnost a ovladatelnost z článku vyplývá skutečnost, že psovod není tím nejvyšším podnětem pro psa, to znamená, že na vodítku si pes prostě dělá co chce. Psi na vodítku cítí větší oporu psovoda, proto si také více dovolují. Ve smečce, kterou pes zná, se jistě může pohybovat volně aniž by psy napadal. Jestliže paní psa na vodítku nezvládá, místo toho, aby jí p. Desenský poradil a problém vysvětlil, jakým způsobem na sebe upoutat pozornost a zklidnit sama sebe, dá jí nějakou ohlávku. Praktičtější způsop zvhledem k pozdější ovladatelnosti psa je, pokud jde kolem velký pes, tak tomu svému nepřitahovat vodítko, ale naopak nechat je tak, aby zůstalo prověšené a již při sebemenším náznaku psa, že by mohl vystartovat, tak rázně škubnout vodítkem a povelem FUJ psa usměrnit. Psovod mu dát vůbec šanci na druhého psa začít startovat, pozdější vycukání 65ti kilového psa chápu, že bude v tomto případě problémem. Tak to je ta psychologie. A nebo můžeme navléknout psovi ohlávku, která pro něj bude natolik nepříjemná, že bude raději sekat dobrotu a utáhne ho v tomto případě i malé dítě. Paní rozhodně získá své, tolik vytoužené sebevědomí, co na tom, že pes si vycházku moc neužije s takovou hrůzou na tlamě, ale jakmile mu jí paní bude chtít, bez náležitého zde popsaného výcviku, sundat povlaje za svým pejskem opět jak papírový dráček. Nejdůležitějším však zůstává fakt, že člověk by si měl k sobě vybírat vždy pouze takového psa, na kterého fyzicky i psychicky stačí. Dobře vycvičený pes je totiž ovladatelný bez jakýchkoli pomůcek. | Přidal Raja 2009-02-07 19:15:37
Děkuji za popsání osobního zážitku z práce pana Desenského. Je pravda, že když jde člověk se psem, tak se taky často předem bojí, že se servou, no a ono jim pak skoro nic jiného nezbývá. Doufám, že se s tím dokážu vypořádat stejně "snadno" jako pisatelku
Už se těším na info o užitečných bodech na psím těle. |
Powered by AkoComment 2.0.3! |
