Tak a je to tady. Konečně se nám podařilo se zorganizovat a vyrážíme pást ovce na Šumavu. Teda my ne, spíš ti optimističtější z nás to očekávají od svých psíků. Já osobně budu považovat za úspěch pokud Pluto žádnou neskolí. Jeli jsme v sestavě já a Pluto, Květa a Michal s bobtailicí Tamčou, kteří přibrali taky beardedku Dášenku. Na místě jsme měli sraz ještě se Zuzkou a briardem Winniem.
Zuzka celou akci organizovala a zařídila nám pozvání k Lukášovi Vaňourkovi, který se pasením zabývá profesionálně. Měli jsme dokonce spát u něho, ale na poslední chvilku Zuzka volala, že u Lukáše mají štěňátka a tudíž by naši psi museli spát venku. Chvilku jsme se Zuzkou tuto variantu zvažovaly, dokonce jsme i připustily, že by to naši velcí kluci zvládli, ale nakonec dopadlo všechno jinak. Vzhledem k tomu, že jsme klub velký a naši členové jsou všude, dokonce i v zahraničí, vzpomněli jsme si, že Lucka s labradorkou Terezkou bydlí na Šumavě. Takže jsme ihned operativně telefonovali a Lucka dokonce vypadala, že z naší návštěvy má radost. Zde patří vyslovit poděkování celé její obětavé rodině, která na úkor svého pohodlí přijala nás a smečku našich špinavých a štěkajících oblud pod svoji střechu.
Šťastně jsme asi ve 22 hod v pátek dorazili k Lukášovi, kde na nás už čekala Zuzka a měli jsme se jet hned ubytovat k Lucce, abychom nepřijeli moc pozdě. Rozhodli jsme se ještě pro společnou vycházku, která vyústila v přátelské zápolení Pluta a Winnieho. Někteří to možná viděli jinak, například Lukáš nám říkal, že když slyšel ten "řev" raději ani nevycházel. Nakonec jsme šli ještě na kus řeči k Lukášovi a kouknout na štěňátka fenky Zázvory.
K Lucce jsme sice dorazili už hodně pozdě, ale byli jsme přátelsky přivítáni, nakrmeni a napojeni a i se svými psíky uloženi do postýlek. Labradorka Terezka z nás měla obzvlášť radost, poněvadž konečně měla psí kamarády odpovídající své velikosti. Nevím sice jestli jsme nevyděsili sousedy když místo jednoho psíka viděli najednou pět telat. Málem bych ale zapomněla zmínit statečnost Lucčina přítele, který, ač Pluta nikdy neviděl, nezaváhal a vešel do domu, aniž by projevil strach.
Ráno s menším zpožděním jsme asi o půl desáté dorazili v plném počtu k Lukášovi. Po krátkém zaškolení jsme začli s praxí. Lukáš nejprve nechal ovce v malé ohradě. Postupně jsme chodili kolem ohrady. Tamča s Dášenkou byly zvědavé a vůbec se nebály, ale kromě ovcí je zajímalo i spousta jiných věcí. Winnie už byl potřetí a věděl jaká ho čeká zábava, takže na ovečky reagoval kladně. Terezka byla taky zvědavá a Pluto zprvu předstíral nezájem, aby mne ukolébal.
Poté jsme přešli k dalšímu kroku a ovce byly puštěny z ohrady. Dášenka s Tamčou opět běhaly kolem, čichaly k ovečkám, které se jich vůbec nebály. Já jsem Plutovi až tak úplně nedůvěřovala a tak byl na vodítku. Opět neprojevil valný zájem a tak jsem ho důvěřivě pustila z vodítka. Ano, mé černé obavy se naplnily. Pluto stádo rozehnal, zkušeně oddělil jeden kus od stáda a jal se jej lovit. Napadl mě v tu chvíli pouze povel „ke mně“, který k mému překvapení fungoval a Pluto se navrátil. Jenomže v tom momentě již zase spatřil Lukášova psa Lanceho. Jediné co mě blesklo v té chvíli hlavou byl přepočet Lanceho na eura a to mě vyděsilo. Zkusila jsem opět povel „ke mně“ a kupodivu opět fungoval. Samozřejmě jsem se tvářila, že přivolání psa je ta nejběžnější věc, ale nevycházela jsem z údivu.
Terezka pasení pojala podobně jako Pluto, takže s Luckou taky už chodili jen na vodítku. Jen nezdolná optimistka Zuzka znovu a znovu přesvědčovala Winnieho, aby pásl. Tento radostný puberťák ovce neustále rozháněl do všech stran a Lukášův neskutečně šikovný pes Lance je zase sháněl ze všech stran dohromady, aby je Winnie mohl opětovně rozehnat. Winnie to ještě vylepšoval neustálým štípáním ovcí kam se dalo, tak nakonec dostal náhubek. No Lukáš s námi měl neuvěřitelnou trpělivost a koneckonců ovce taky.
Já po svém zážitku jsem přehodnotila akci a pojala jsem ji jako socializační. V praxi to znamenalo, že jsem se rozhodla Pluta vodit kolem ovcí a docílit toho, aby na ně pro změnu nijak nereagoval. Vzala jsem jej na vodítko a chtěla jsem obcházet stádo. Což se ukázalo jako problém. Zatímco stádo stálo, když jej obcházeli jiní psi, před Plutem prchalo. Jak mi řekl Lukáš, ovce se Pluta bály, poněvadž mají přirozený strach z velkých psů, psů ze světlýma očima, psů, kteří mají ocas a uši nahoru. Tyto kritéria jsme až na uši splnili beze zbytku, takže autoritu bychom u ovcí měli, jen kdyby si to Pluťánek nepletl s lovem.
Bylo poledne a my se rozhodli jít na oběd do „Zámecké restaurace“ v Sušici, kde nás přijali i přesto, že jsme vypadali na to, že celý život žijeme po kanálech a naše šaty neznají pračku.
Když jsme se vrátili po obědě k Lukášovi, zdálo se nám, že ovce vypadají velice znechuceně naší přítomností. Zhodnotili jsme, že je Winnie moc honil a ony si teď zaslouží odpočinek. Ale i přesto jsme ještě odpoledne pokračovali v pasení. Stali jsme se také svědky zvláštního pasteveckého stylu. V jednom okamžiku, když byly ovce nahnány do kouta, kde se na sebe tiskly - asi to způsobil puberťák Winnie, byl povolán jorkšír. Zvědavě jsme očekávali co se bude dít a koukali jsme. Jork přišel ke stádu, ovce natáhly zvědavě hlavy a v řadě za sebou jorka následovaly. Opravdu velice statečný a šikovný malý pes. Majitelé tohoto plemene by koukali jak malý jork vede stádo a jak je spokojený, že má nějakou činnost a nemusí se nudit doma na gauči. Ptali jsme se, jak je to možné a bylo to tím, že ovce byly zvědavé a jork je velmi zajímal, proto za ním chodily. Nutno také zmínit Lukášova psa Lanceho, který po celou dobu co jsme cvičili neustále stádo sledoval a byl připraven ihned splnit Lukášovi pokyny. Bylo úžasné sledovat tohoto psa v akci.
Druhý den jsme opět pokračovali, ale protože se Tamča den předtím zamotala do elektrického ohradníku a dostala několik ran, už byla k ovečkám nedůvěřivá. Pluto se samozřejmě taky do ohradníku připletl, ale ten to nijak neřeší – otřepe se a pokračujem.
Lukáš nám taky ukázal výcvik štěňat a dalších psů ve výcviku. Je vidět, že to asi pes musí mít v sobě, že pasení je věc, kterou se nelze jen tak naučit.
Po přátelském posezení a poklábosení jsme se vydali na cestu zpět. Zhodnotili jsme, že Lukáš zasvětil svůj život těmto psům a pastevectví a fandíme mu. Žije se svojí přítelkyní Dášou v hájence v Novém Boru na Šumavě. Má tady spousty psů, kteří jsou v kotcích venku, což někomu může připadat drsné, ale jeho psi jsou spokojení, mají činnost, co je baví a žijí ve smečce. Jsou to skuteční pracovní psi a jsou určitě šťastní, že nemusí trávit dny zavření třeba v paneláku.
I když se každý věnujeme něčemu jinému – my děláme vodní záchranu, máme s Lukášem určitě společnou lásku ke psům a pocit, že pes musí pracovat a mít nějakou aktivitu, aby byl šťastný a spokojený.
Tímto také chceme Lukášovi poděkovat za přátelské přijetí a také za to, že nám věnoval celý víkend, aby nás zasvětil do této činnosti i přesto, že věděl, že asi z našich psů pastevci nebudou.
Na úplný závěr jsem chtěla přidat nějakou část o skutečném pasení, ale myslím, že se toho stejně nejvíce dozvíte na Lukášových stránkách, stejně tak i oněm samotném a o jeho smečce, takže tady je odkaz na Lukáše:
http://vanourek-bordercollie.cz/cesky.htm
| Komentáře |
| panelák Přidal kvítko 2009-01-03 09:18:36 článek mooooc krásně napsaný. už se těším na další akci s Váma. CO JSI CHTĚLA ŘÍCT TÍM PANELÁKEM  ? že na tebe pošlu Tamču s Dášou  |
| Přidat komentář | |
|
Powered by AkoComment 2.0.3!