Arona jsme si přivezli jako tříměsíční štěňátko od jistého "chovatele". Už to, že mě "chovatel" atakoval telefonáty a stále psa slevňoval, vyloženě ho vnucoval. . . Už to mě zarazilo. Nicméně, nedalo mi to a jeli jsme se podívat. To, co jsme viděli už snad nikdy neuvidím. Spousta kotců. V nich byli teriéři, ohaři, westíci... Bylo tam spousta psů, snad z každé FCI skupiny něco, aby si každý mohl vybrat. A v jednom z kotců byla flatí maminka a její miminka. Jedno bylo hodně hubené, bylo jiné, než jeho sourozenci. Slovo dalo slovo a snad z pocitu lítosti jsme si odvezli Arona domů.

Byl hubený, zapáchal. To nevadilo, vykoupali jsme a začali krmit kvalitou. Co vadilo, co nás hodně zaráželo, byl Aronův strach z jednoho typu mužů. Byl to typ jeho chovatele. Pokud měl Aron tu možnost, tak při takovém kontaktu utekl, zalezl pod nejbližší např. zaparkované auto. . . Pokud možnost úniku nebyla, pomočil se. Za několik týdnů se nám ho podařilo stabilizovat. Bylo velice těžké jej cvičit, jeho koncentrace byla na bodu mrazu, nicméně zatnuli jsme zuby a překonali i to. Další mučivou věcí bylo, že Aron nedokázal být sám. Když jsem odešla a zůstal doma třeba s manželem, celou dobu kňučel, pokud jsme odešli všichni, vyl a demoloval. Přišli jsme téměř o celé vybavení bytu.

Pořídili jsme mu flatího kamaráda a to zabralo. Nedemoloval, ale pokaždé stejně něco rozžvýkal. Konečně se z něj stal téměř "normální" pes. Podařily se nám udělat OVVR, dělal nám radost. Loni v červnu se něco stalo. Byl napaden fenou, strašně špatně to nesl a něco se v něm zlomilo. Měl strachovou agresi, raději napadal psy, nechtěl být tím napadeným. Řešili jsme to s holkou, co se zabývá poruchami chování psů, věřili jsme, že to zvládnem. Nicméně Aron už byl někdo jiný. V přítomnosti dětí byl velice nejistý, pokud se mu někdo jen mihnul kolem misky, okamžitě strnul. Pak po mě vystartoval. Něco jsem mu potřebovala vzít z huby, on utekl pod stůl, jak jsem po něm natahovala ruku, vyjel.

Okamžitě jsme jeli na veterinu, jestli není nějak nemocný, dělali mu rozbory vč. hormonů - nic. Dělali jsme možné i snad nemožné, ale začal rvát doma svého kamaráda. Ale žádné porovnávámí ve smečce, byly to brutální útoky, často bez příčiny, nebo bez zjevné příčiny. Pomalu jsme docházeli ke konci sil a k nervovému krachu. Náhodou jsem se zkontaktovala se slečnou, která má pro problémové psy slabost, Arona si chtěla vzít na "převýchovu". Nicméně asi za 2 hodiny pobytu u ní jí Aron brutálně napadl psa. Psa museli šít.

Byl natolik agresivní, že se jim ho podařilo ze psíka strhnout až po polití ledovou vodou. Aron byl zpátky. Ataky na druhého psa byly na denním pořádku, pokud někde viděl psa, ať to bylo na ulici nebo za plotem, tak po něm šel. Snažil se rozbít hlavou plot, aby se dostal k sousedovic psovi. Pak napadl mámina přítele. Znal jej od štěněte, všechny nás to zarazilo. Jeden konzultovaný veterinář konstatoval, že má Aron zřejmě poruchu osobnosti, vypadalo by to na schizofrenii. Je to u psa možné? Další pokus dát jej na "převýchovu" nám doporučeno nebylo, z důvodu Aronovy psychické nestability. Dne 20. 1. 2009 Aron usnul. Od té doby mě trápí výčitky svědomí a pokládám si snad stovky otázek.

Proč se to stalo?
Co jsme udělali špatně?
Byl prvopočátek jeho problémů v tom, co si asi zažil u chovatele?
Bil jej, nenapadali jej tam jiní psi?
Bylo to celé na podkladě psychické choroby?
Byla to porucha psychiky získaná během života?

Komentáře

Co se stalo, stalo se..... Přidal Sára 2009-10-06 13:36:18 A nedá se to vrátit. K chovatelům-množitelům: když bude poptávka, bude nabídka..Dokud půjdou "levnější" štěňata módních plemen na odbyt, budou je množit pro peníze. Řešení? Taková štěňata nekupovat. Je to kruté? Ano, ze začátku určitě ano... Ale co je horší? Plné útulky odložených nechtěných vrhů? Nebo fáma, že fena musí mít alespoň jednou za život štěňata? Ach jo...   K panu Desenskému z vlastní zkušenosti: pomoc nikomu neodmítá, řešení se vždy najde. Jen jde o to, zda se hledá takové řešení, aby to vyhovovalo člověku, nebo se hledá řešení pro psa. Za utrpení psů můžeme my sami obecně - lidé.  PS: nikoho neodsuzujte, začněte sami u sebe a u svého vědomí a svědomí.

Přidal Jana-Kveta 2009-09-02 16:33:11 Teprve ted jsem si precetla vas clanek a muzu vam rict,ze brecim jak mala.Ja jsem mela nemeckou dogu a musela jsem ji nechat uspat v 7mesici.Koupyla jsem si druhou fenku a je nemocna taky,ale bojujem co se da.Naprosto te chpu s tema vycitkama.Takove chovatele co to prodavaji jak na bezicim pasu,bych nechala odstrelit!!!!!!!!!! Jestli nekdo vi jak bojovat s bomlerovim sindromem,tak at mi napise.diky.

Přidal SeyMon 2009-07-29 22:36:04 Nikdo by neměl soudit, když nepoznal na vlastní kůži, co je problematický pes. Pochybovat, že pro Aronka nebylo uděláno maximum. Já věřím, že ano...slova "proč s tím něco neudělali nebo nenosil náhubek" jsou opravdu hodně ubohá - jako třeba nosit náhubek celý život ? spát s ním ? a což kdyby si ho sundal ? nebylo by lepší snad podle té paní raději mu třeba sešít mordu, aby ji raději vůbec neotvíral ??? - "něco s tím udělat" ???...Myslím, že majitelka udělala dost, víc než kdokoliv jiný, pro svého psa. Proč někteří soudí - nechápu. Lehce se radí o pomoci, ale jiná věc je mít takového pejska doma a denně trnout co zas bude. Náprava myslím, již nebyla možná - nevěřím na předělání psa, který napadá převýchovou na beránka...ne myslím, že Aronek teď spí konečně klidně, že ho jeho paní vysvobodila. A Vy si paní nedělejte výčitky. Soudím, že jste ho milovala i přes to jaký byl, protože takové obětování je schopen jen hodný a citlivý člověk.

kde vyhledat odbornou pomoc Přidal Alena 2009-07-03 22:59:47 Až nyní jsem si přečetla Váš smutný příběh.  Asi ta prvotní chyba se opravdu stala u né chovatele, ale množitele štěňat. Jinak mimochodem já být na Vašem místě určitě bych jeho jméno zvěřejnila.  Vím, že se strátou těžko vyrovnává a člověk si klade spoustu otázek, zda-li udělal opravdu všechno pro nápravu a potom si také klade otázku a kde je zaručeno, že se u Aronka nebude jeho agresivní chování opakovat. všichni jsem po bitvě generálové, hlavně Ti co by Vás chtěli za vaše rozhodnutí pomalu linčovat.  Pokud se týká Vašich otázek neváhala bych a svůj příběh bych poslala našemu přednímu odborníkovi na problémové chování u psů a vynikajícímu kynologovi Ivo Eichlerovi. To mu opravdu nedělám reklamu. Pouze znám jeho názory z jeho knížek a webových stránek RAMO.  Já sama chovám 3 psi. a Vím, že vy jste se snažila udělat v rámci svých možností maximum i když věřím, že kdyby jste probrala agresi Aronka s Eichlerem, mohla být náprava úspěšnější, ale kdyby je kdyby. já Vám přeji už jenom samé krásné soužití ve Vaší smečce.    Alena

videa, jak odnaučit psa zlozvykům Přidal Jenny 2009-06-07 11:50:57 http://www.vimevic.cz/zajmy/pes.html

Přidal Míša 2009-04-28 21:37:05 Ahojky, i když je mi psa líto, nechápu některé reakce lidí. Pokud je pes opravdu těžce psychicky nemocný (tzn. těžká porucha osobnosti), pak by mohla celá ,,převýchova" trvat třeba celý zbytek hafanova života a nebylo by to celkem k ničemu. Ač nejsem příznivcem utrácení problémáků (většina se opravdu dá ještě zvládnout), myslím že v tomto konkrétním případě to bylo nejlepší možné řešení. A nedělejte si iluze o panu Desenském. Po přečtení jeho knihy Jak poznat psí duši jsem konečně pochopila, co je to za kreténa. Tomu se raději obloukem vyhněte.

Přidal Olivka 2009-04-26 16:28:40 Mám podobnou zkušenost. Dostali jsme ročního labradora, který prošel přípravkou na výcvik jako vodící pes, ale z důvodu nějaké lehké genetické odchylky nebyl k dalšímu výcviku připuštěn. Už po týdnu, co jsme ho měli doma, jsme zjistili, že něco je špatně. Na procházkách začal napadat ostatní psy, později feny a skončilo to pokousáním mého tenkrát 4letého bratra. Chovatel se nám omluvil s tím, že netušil, co se z jeho lehké genetické odchylky vyklube. Usoudil, že to byla schizofrenie. Nechal si ho chvíli u sebe, ale i na něj a jeho rodinu začal být agresivní. Nakonec pejsek usnul. Je to tak - i pejsci mohou mít různé psychické nemoce. Schizofrenie je závažná nemoc u lidí, u psů - šelem - je to mnohem horší, proto je asi jediné řešení, je nechat uspat.

Přidal Lenka 2009-03-17 10:46:39 Zkoušeli jsme to, i myslivcům ,na práci byl super. Ale ti buď psa měli, nebo jej nechtěli, nikdo nechtěl "problémového" psa. A taky, ne každému bych jej dala, měl své specifické nároky, a rozhodně jsem nechtěla, aby se stalo, že by byl 24h/d zavřený v kotci. Byl to bludný kruh, kdyby to bylo jen na mě, ještě bych to zkusila, dala bych mu zas a zas další šance. Ale v té době už jsem šla proti téměř celé rodině, ubili mě argumentem, že mám malé děti. A je pravda, občas mi hlavou prolítlo, co kdyby....

Přidal 2009-03-17 09:09:13 To se docela divím a je mi to líto. Protože bych čekala, že když už nikdo, tak zrovna on pomůže. Je to škoda. Nemohli jste si nechat psa, kterej všechny okolo napadá. Proč to nezkusila ta slečna? Je vcelku jasny, že když pes napadá svého kamaráda, tak neušetří ani cizího. Tak mě napadlo, že možná proto, že pes, kterýho znal 2 roky po něm vyjel a tak si myslel, že se to mmůže stát i doma. Jediná možnost by byla, že by jste ho dali někomu jinýmu, kdo nemá žádnýho psa. S tím by se dalo určitě pracovat. Ale chápu, že lidi, co zvíře nemají, by si na problémové asi netroufli.

Pro Aloušek Přidal Lenka 2009-03-16 13:18:55 Aloušek: S tou fenkou to byla samozřejmě naše chyba, bohužel jsme nepočítali s tím, že když se psi znají téměř dva roky, tak že je nemůžeme nechat běhat společně.P. Desenský kontaktován byl, ne sice mnou, ale onou slečnou, která si jej na převýchovu vzít chtěla. Pana Desenského zanala osobně, bohužel pomoc odmítnul.

Přidal Aloušek 2009-03-16 10:01:05 Možná jste měli zkusit p. Desenského. Vsadím se, že by problém vyřešil tak, že by jste si po nějaké době odváželi Aronka, kamarádskýho psíka. Já jsem si nedávno přivezla od podobné množitelky berňáčka. Hodně rychle se vzpamatovala. Jinak zásadní chyba byla to, že jste vůbec dopustili, aby ho napadla jiná fena. Pes se pak začne chovat útočně. Takovým situacím musíte hlavně předcházet.

Pro Nikolinka Přidal Lenka 2009-03-08 22:21:07 Nikolinko, kdybys četla pořádně, věděla bys, že jsme byli jak u slečny, co se těmito poruchami zabývá, tak jsme konzultovali veterináře (a ne jednoho, bylo to několik vetů), nechali ho všemožně vyšetřit. Do toho jsme to řešili přes zkušené chovatele.....

Přidal Nikolinka 2009-03-08 19:09:39 tak tady to mě dostalo až mi tečou slzi je todle vůbec možné že se něco takovéého stalo proč stím nešli k doktorovi nebo něco neudělala za tadyto můžou jenom ti lidi že se nějak nepokoušeli něco udělat proč teda třebe nenosil náhubek něbo něco jinýho

Přidat komentář
Komentujte prosím relevantě k obsahu článku. Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
Předmět:
BBCode:
Komentář:*
Aktuální rok: (antispam)

Powered by AkoComment 2.0.3!